Podávání do úst:

Věřící předstoupí před kněze, ať už při tom stojí nebo klečí, a po slovech „Tělo Kristovo“ odpoví „Amen“. Potom otevře ústa a poněkud vysune jazyk. Po vložení hostie na jazyk ústa zavře, tedy tak, aby se nedotkl prstů toho, kdo mu podává.

Časté chyby: jen nepatrně pootevřená ústa, prudký pohyb hlavy směrem k podávajícímu, případně „podřepnutí“ ve chvíli, kdy podávající nese hostii k ústům.

 

Podávání na ruku:

Věřící předstoupí před kněze tak, že položí dlaně na sebe: pravák pravou dospoda a levou navrch, levák opačně. Ruce drží zhruba ve výši prsou. Kněz pozvedne hostii, řekne „Tělo Kristovo“ a odpovídající odpoví: „Amen“. Poté mu kněz položí hostii na rozestřenou dlaň. Přijímající buď hned na místě uchopí hostii prsty pravé ruky (levák prsty levé ruky) a vloží si ji do úst, nebo poodstoupí krok stranou a tam postupuje stejně.

S hostií neodchází dál do kostela (jinak ho podávající právem zadrží), nad hostií nekoná žádnou soukromou adoraci, je mu podána v tu chvíli proto, aby ji přijal. Také není možné dávat si hostii z dlaně přímo do úst (jako když dětem nasypeme na dlaň malé bonbóny). Nemá-li přijímající druhou ruku volnou (drží na ní třeba dítě, má rukavice na rukou), přijme prostě do úst!

Časté chyby: přijímající neudělá jednoznačné gesto, drží spojené ruce nízko a není jasné, zda je to modlitební postoj nebo zda chce podat na ruku. Nebo přijímající dá dlaně položené na sebe pozdě, ve chvíli, kdy už kněz míří s hostií k jeho ústům.

S mimořádným duchovním i teologickým vhledem pojednal o těchto antických svědectvích v jednom ze svých postních kázání i Josef Ratzinger, ještě jako arcibiskup v Mnichově. Říká:

„Když čteme texty Otců, vidíme, v jaké bázni tehdy přijímali eucharistii. U Cyrila Jeruzalemského ve       IV. století najdeme jeden zvláštní text. Líčí ve svých křestních katechezí komunikantům, jak to mají dělat. Mají předstoupit a ze svých rukou vytvořit trůn, pravou položit přes levou, aby ruce byly trůnem pro krále a zároveň znázorňovaly kříž. Jde mu o toto symbolické vyjádření plné krásy a hloubky: člověk svýma rukama vytváří kříž, který se stává trůnem, na nějž vstupuje král. Natažená, otevřená ruka se tak může stát symbolem toho, jak se člověk staví před Hospodina, otevírá mu své ruce, aby se mohli stát nástroji jeho blízkosti, trůnem jeho milosrdenství v tomto světě.

Co se požaduje od přijímajícího

Kromě obecně platného požadavku správné dispozice pro přijetí eucharistie ještě:

  • přiměřená čistota rukou,
  • jednoznačné gesto: buď před podávajícím otevřít ústa, nebo ještě před setkáním s ním včas zvednout před sebe ruce a položit dlaň na dlaň (pravák zpravidla levou dlaň na pravou), aby potom hostii uchopil pravou (levák levou) rukou a tak ji nesl k ústům; nedávat ruce před sebe až ve chvíli, kdy podávající už nese hostii k ústům přijímajícího,
  • vložit hostii do úst buď hned před podávajícím, nebo jeden či dva kroky poodstoupit stranou, zůstat stále čelem k podávajícímu a hostii přijmout; v žádném případě neodcházet na místo s hostií v dlani, ani nekonat nějakou soukromou adoraci těla Páně v rukou; hostie se na dlaň vkládá v tuto chvíli proto, aby byla přijata,

hostii si vložit do úst prsty druhé ruky, než na kterou je položena – nevkládat si ji dlaní rovnou do úst (nejen neestetické, ale nebezpečí, že hostie z ruky spadne).