Farní kostel sv. Jana Nepomuckého Větřní

Dne 5. září 1937  Slavnostní svěcení zvonů. 

Pozvánka ke svěcení zvonů kostela ve Větřní

Zvony byly dodány ze slévarny Rudolfa Pernera ze Suchého Vrbného u Českých Budějovic. V 9. hodin se dostavil v zastoupení diecézního biskupa z Českých Budějovic prelát Dr. Jan Praschl a další kněží. Po mši svaté pronesl prelát Dr. Praschl projev k hostům, dále vysvětlil jmenovitý význam a symbol jednotlivých zvonů. V 18. hodin za slavnostní asistence se konala poslední požehnání a slavnostní Te Deum. K večerní modlitbě zazvonily překrásně vyladěné zvony poprvé.

Dne 3. července 1938 – Slavnost svěcení kostela

Kostel byl vysvěcen pražským světícím biskupem Dr. Janem Remigerem. který vykonal svěcení z pověření českobudějovického biskupa Šimona Barty.

Kostel byl vystavěn podle plánů Ing. arch. Jana Foschuma v letech 1936 – 38 stavební společností Ing. Karla Fischera a stavitele Jana Stepana.

Ve Větřní se nacházely dvě skupiny: usazené rolnictví – a průmysl. Proto nebylo jednoduché navrhnout plán kostela, který by byl přizpůsoben svéráznosti krajiny, mnohostannosti obyvatelstva a jejich zaměstnání. Rolnický základ obyvatelstva zřejmě požadoval široký pohodlný rolnický kostel starší tradice, průmysl kostel technický střízlivý. V úvahu přicházela jen jedna střední cesta: účlný půdorys, jednoduchá fasáda a dobré začlenění do krajiny.

Kostel jako nejvýhodnější byla spočítána basilikální forma s jednou střední lodí a dvěma postanními loděmi.

velikost střední lodě:       délka:            24 m

                                          vnitřní šířka:  10,8m    

(odpovídá velikostem prostoru obvyklým na Šumavě)

postranní lodě:                vnitřní šířka:    3,6 m

kostel:                               vnější délka:    33 m

                                          vnější šířka:   20 m                         

Tím se získala značná velikost, která však byla cenově levnější než stejně velký jednolodní kostel. V kostele bylo 176 míst k sezení a 900 míst ke stání.

Na jižní straně se nachází věž – a ve všech podlažích zde vznikly ještě další prostory ( v přízemí sakristie, dále depozitář, komora hodin a prostor zvonice 9 m vysoký nabízející možnost zavěsit zvony jednotlivě nad sebou. Naproti tomu působí štít a věž vertikálně – a přechodem věže ze čtyřúhelníku na osmiúhelník, dlouhými štěrbinovitými okny zvonice a ukončení cibulovou věží se tento kontrast silně zdůrazňuje a působí horizontální spodní stavbou a polohou věže na kostelním návrší a o to impozantněji.

Výklenek kaple – na severní straně – s nouzovým východem a příchodem na kazatelnu.

Strop kostela:

Protože strop měl být odolný proti ohni, přicházel v úvahu pouze strop betonový. Betonové vazníky byly tvarovány polokruhovitě a daly kostelu zvláštní charakter. Tento charakter byl uplatněn i ve fasádě boční lodě proti střední lodi, triumfální oblouk a všechna okna byla ukončena kruhovitě. Stejně tak i presbytář byl uzavřen polokruhem. Při výšce římsy 10 m má kostel vnitřní výšku 12,35 m.

Prostor před kostelem:

Před kostelem bylo hezky zřízeno vydlážděné prostranství. Kostel je obrácen proti východu, souběžně se silnicí Náhodou se při tom stalo, že se mohla znovu zachovat stará tradice – kdy osa kostela je orientována k východu slunce v den patrona kostela sv. Jana Nepomuckého.

V příčné ose je postavena fara, zvenčí přizpůsovena kostelu.

Kostel z pohledu liturgie:

Obrazy na dveřích do kostela

Hlavní vchod – na dveřích znázorněni čtyři evangelisté: zleva: sv. Matouš (symbol člověka), sv. Marek (lev), sv. Lukáš (býk), a sv. Jan (orel).

Severní vchod (směr k faře) – zde se nachází začátek stupňovitých modliteb (podle liturgie před koncilem): „Přistoupím k oltáři Božímu. Před Boha, který mě od mládí naplňuje radostí.“ Na této bráně je současně představen starozákonní předobraz oběťi na kříži – měděným hadem a samotná oběť na kříži – křížem a hřeby.

Jižní vchod (směr k silnici) – zde je uveden výrok, který se modlí při mytí rukou: „Miluji krásu tvému domu.“ Zobrazením trnové koruny, královského trůnu a zeměkoule poukazuje na to, že Kristus je náš Spasitel, náš Pán a Král. Velikost Boží se symbolizuje třemi prstenci, které znázorňují nejsvětější Trojici. 

Hlavní oltář:

Stavební řešení a velmi dobré prosvětlení presbytáře bylo směřováno k tomu, aby pohled věřícího vedl k hlavnímu oltáři. Tento prostor je oddělen od kostelní lodi pomocí stupňovitých schodů a nahoře triumfálním obloukem.

Hlavní oltář je nejposvátnější místo kostela. Je co nejvíce upřednostněn a nese skupinu kříže v nadživotní velikosti. (Pán Ježíš na Kříži a sv. Jan a Panna Maria pod křížem.)

Na přední straně oltářního stolu jsou vyznačeny symboly, které připomínají proměnění chleba  a vína ve sv. Tělo a Krev Ježíše Krista (klasy, ryba, vinná réva, alfa a omega), protože zde se nekrvavým způsobem obnovuje oběť na kříži.

Presbytář:

Obětí na kříži Kristus lidi vykoupil, udělal z nich děti Boží a vrátil jim život v Bohu, který dědičným hříchem ztratily. Prostředek, jak lidem tuto milost sdělit jsou svaté svátosti, které jsou znázorněny na sedmi oknech presbytáře – a sice obrazným znázorněním darů, liturgické barvy a symboly:

 Pod presbytářem dále byly opraveny místnosti, které byly ve velmi špatném stavu. Jedna místnost je vysvěcena jako kaple sv. Vojtěcha – (sobota 16. prosince 2002 ji vysvětil Msgre. Antonín Liška, biskup českobudějovický). A druhá místnost se využívá jako společenská místnost. Nyní se zde nachází i malá knihovna.

 Kazatelna:

Na kazatelně je vyjádřen symbol dobrého pastýře a Ducha svatého – protože nám kněz zprostředkovává pravdu jako pastýř a učitel.

Velká okna v hlavní lodi – postavy apoštolů:

(Uvedeny směrem od oltáře Panny Marie ke vchodu, a od vchodu směrem k oltáři sv. Josefa)

Boční oltáře:

Při pohledu směrem k hlavnímu oltáři:

vlevo – oltář Panny Marie – postranní loď

vpavo – oltář sv. Josefa – postranní loď

vzadu vlevo se nachází oltář Panny Marie Bolestné.

Křtitelnice:

Tak, jako stojí křest na vstupu k věčnému životu, tak stojí i křtitelnice u vstupu do kostela. Na mřížoví kaple je znázorněn Duch svatý v podobě holubice.

Sluneční hodiny – (na věži od hlavní silnice) – s obrazem sv. Kryštofa – připomíná lidem, aby v dobrých i špatných dnech nesli Krista.

Barokní varhany: 

Zhotovili jej bratři Riegrové, Jägerndorf. O těchto varhanách se vyjádřil jeden z nejlepších znalců na stavbu varhan v tehdejším Německu, pan Dr. Hanz Klotz Aachel v dopise takto:

„Církevní společenství dostane s Vaší dispozicí vynikající nástroj, který bude odpovídat požadavkům doby.“

Je to nástroj, který svým typem silně blíží k ideálu varhan z minulého století.   I. manuál – C – g3, 56 kláves; II. manuál – C – g3, 56 kláves; III. manuál – C – g4, 56 kláves 68 tónů (s pražcem) a pedál G – f1, 30 kláves.

kostelní zvony:

pozn.: zde jsou uvedeny zvony tak, jak byly v době svěcení kostela. Později, v době války, byli dva největší zvony strhnuty a zkonfiskovány.

Poslední realizovanou akcí byla instalace nových zvonů do kostela.

V nynější době ve věži je pět zvonů, které nesou tyto názvy:

stávající zvony:

1. Panna Maria Bolestná

2. Matka Boží

3. sv. Josef

nově přidané zvony:

4. Volám vás ke svěcení neděle

5. Královno míru, pros za nás.

Po celkové instalaci a různých úpravách dne 21. srpna 2003 ve 12°° hodin za účasti pana Dr. Erika Heftera za asistence českokrumlovského vikáře P. Václava Píchy a stavebního technika p. Beneše se zapnul digitální ovládací systém, a zvony se po dobu 10 minut rozezvučely. Bylo to dojimavé, že se dobrá věc podařila a každý z nás děkoval Pánu Bohu za zdařené dílo. Ale přesto největší DÍK patří panu Dr. Erikovi Hefterovi, který uhradil toto úspěšně podařené dílo.   

Digitální ovládací systém je řízen radiočasem a je zapojen na program, že zvony budou zvonit v poledne ve 12°° hod. a večer v 18°° hod. Je to běžný systém užívaný v křesťanských městech a obcích, ke kterým Větřní patří, z dob našich předků, kdy se modlí modlitba – Anděl Páně (Regina caeli) v době velikonoční. Páteční zvonění v 15°° hod. je připomínkou smrti Pána Ježíše. Kromě toho zvony svolávají věřící a ostatní o nedělích a svátcích k bohoslužbám. Zvon umíráček nám oznamuje úmrtí věřícího z naší obce.